Půlnoční.

Hoj stvůry pekla do kola,

a v tance rychlém chvatu

zatočte kolo do pola,

já štědře vám dám platu.

Já písničku vám zahudu,

že hrůzou ztrne kosť i hnát,

jen směle v kolo bez studu,

já sám vám píseň budu hrát.

A skok a křik a ve vzduchu

se ochechule točí,

a věčný rej a věčný chvat,

pokud smrt nezakročí.

To hrozné lebek drnkání

úlevu srdci nese,

a bílých hnátů lámání

veškeré boly střese.

Nuž v kolo, v kolo přátelé,

a v tanci taktuplném

hodujme v půlnoc vesele,

až sami v sobě ztrnem.

Nedbejte na život a smrť,

což pak ten život platí!

Ve hrozných bolech klesnem v hrob

a pak nás vezmou kati.

Zde srdce moje za cenu,

utvořte kolo třetí!

Jáť bolesti své zaženu,

když se mnou stvůry letí.

A hodně rychle do kola

až v sféry nadpozemské,

smrť mužským plecím odolá,

odhoďte mravy ženské.

A až ve víru strašlivém

své hnáty roztřesete,

hodím své srdce na dračku,

vy je pak roztrhněte.

Pekelné vaše orgie

balšám do duše lejou,

a hříšné duše bájné sny

se v noce temno krejou.

Nuž tedy pozor přátelé,

zde srdce moje mějte!

Hahá, jak to jde vesele.

Tak! – Teď ho roztrhejte!...

Ó jak ta rudá srdce krev,

na hnátech vašich svítí;

ó díky bratři, přátelé,

teď bez srdce chci žíti.