PUSŤ VLÁDY OTĚŽE...

Vzbouřených myšlének dav k hradu se žene duše

a Rozum, přísný král, s balkonu dolů zří

ve řvoucí zástupy, jimž v patách Smrť mu kluše,

jež davy vztekle štve zlým heslem šílenství...

Jak dlouho odoláš, ó, krutý duše králi?

Pusť vlády otěže a hleď se nelekat!

Je lépe za činy, v nichž pomsty plody zrály,

milosti nečekat.