PUSTA.

Hle, má pusta nedohledná,

nikde jakás cesta sledná,

sotva někde v řídkém křoví

unavený pták si hoví!

Nikde cesty; k horám, k boru,

vše se ztrácí na obzoru;

stejna v slunci je i v bouři,

mlhami si klidně kouří.

Když v ní vlci v zimě vyjí

a beťáři proletí ji

spěchající k vína kvasu,

zaduní, leč bez ohlasu.

Zaduní a zas je tichá,

nehovoří, sotva dýchá

a na ňadrech, s kytkou křoví

jako magnátka si hoví.