PUSTÝ MLÝN V SAMOTÁCH.

Na vodě v stínu starých vrb,

v jichž větvích často vodník sedá,

když duši mít chce pro svůj krb,

mlýn pustý střechu vetchou zvedá.

A padá s nebe dolů zář

po celém zádumčivém kraji,

již lije poutník samotář,

s nímž v noci hvězdy bílé hrají.

V tiš noci houká sova kdes

a vodník lstivě s vrb se dívá,

jak v říši jeho víří ples

všech duší, jež tam skrývá.