Pustý mys.

Mé touhy raněné v kraj mrtvých zabloudily

po cestě z mlhy utkané.

Na suché květy, jež se nerozvily,

mně jako mimochodem slza ukane.

Přátelské heslo v horách zavolané

bez odpovědi umlkne,

když myšlenek mých stádo roztoulané

si k meditacím poklekne.

A hlava v dlaně položená

jak požárem se rozhoří.

Kdes v dálce milovaná žena

s cizinci pluje po moři.

Cizinci sladkých slov a zraků

i s mořem mohou zraditi.

– Chceš se mi na utichlém vraku

mrtva a bez úsměvu vrátiti?

A hlava v dlaních bolí, bolí.

Bol šeptá tiše, ironický těšitel.

Jak bouře chvílemi se rozhlaholí

náraz vln o daleký archipel.