PUTOVÁNI ZA ZDRAVÍM

Má zima půvab svůj, když padá sníh

a mládež v mrazu bruslí na potoku,

však nemohu říc’, že to v očích mých

má význam týž, jak teplejší část roku.

Slunce je slunce. Kromě zábavy

člověk si ještě zrestauruje nervy

a svoje tělo trochu vyspraví,

než definitivně je snědí červi.

Léčení tohoto však podstatný

příkaz je: Nelehnout si do postele!

V přírodě volné pohyb vydatný

odporučiti nelze dosti vřele. – –

Jdeš po silnici. Na svém výletě

máš radost ze zeleně, z krav i z kobyl

tak dlouho, dokud nepřejede tě

jak čert vpřed řítící se automobil.

V oblacích dýmu benzinového

a v mračnech prachu tvorové se dusí.

Kdo k štěstí nos má, rukou tiskne ho;

ovšem též k tomu prsty míti musí.

Stranou se uchýlíš. To pod okap

jsi přišel z deště. Náhle končí mez ta

či stezka ta. A třeba ještě chlap

se na tě osopí: „Je tady cesta?“

V lese si čtením četných výstrah zrak

lze zkazit... Ach, proč nemohu v tu ránu

v oblohu modrou vzletět jako pták

či aspoň vznést se na aeroplanu?!