Putujem k Hospodinu.

Údolím smrti stínu

z obydlí temnosti

putujem k Hospodinu,

ke branám věčnosti.

Jsme bídni v pouhém chtění,

však v Kristu spomožení:

s námi se ubírá,

nás vede, podpírá.

Aj víme, v nepravosti

že země všeliká,

leč v Boží prchlivosti

i milosť veliká.

I nebudem se báti

před tváří jeho státi,

prosíce: „Bože náš,

jsme – až nám požehnáš!“

Přímluva mocná, svatá

nám cestu urovná:

hle září rozepjata

již duha čarovná.

Svědectví máme mnohá:

Syn člověka že Boha

po hněvu odvěkém

usmířil s člověkem.

A proto tlučem směle

na brány věčnosti,

vždyť máme Spasitele

a smlouvu milosti,

a tady stojí psáno,

že všecko bude dáno,

kdo srdcem zapíší

se Kristu Ježíši.