Původ varhan.

Na prahu věků, dříve než světy

ohromné, různé z ničeho pošly,

dříve než vesmír zbudován velký,

na prahu věků, v tajemné chvíli

kynutím jedním Serafů sbory,

Cherubů pluky, legie duchů

k své stvořil chvále Hospodin Bůh.

Do prsou různé vložil jim hlasy:

Šveholy vánků, rachoty bouře,

dunění moří, labutí stony,

blažených jasot, trápených nářek,

šeptání panny, rouhání obra,

všecko to v jeden ohromný, silný

splývalo hlahol, triumf a zpěv!

„Svatý jest, Svatý, Velký a Jeden

Hospodin Věčný, ku Jeho slávě

úzký jest vesmír, těsné jest nebe,

krátká jest věčnost, ničím jest všecko

před Jeho tváří, který byl vždycky,

jesti a bude na věky věkův,

Hosanna, Hosanna, Hallelujah!“

V kruhu tak duchů zpíváno bylo

s nadšením, plesem, silou a něhou,

se svatou hrůzou, tajemným žasem.

Dlouho tak trval lahodný koncert,

posléze – běda: zaujati pýchou

ustali mnozí, jiní zas v odpor

zvedli svůj vzdorný, divoký hlas.

Umlkli druzí, dobří a svatí,

ve strachu plachém k Tvůrcovu trůnu

zvedali zraky. On ale mlčel,

nehnutě seděl, neboť ta vzpoura

před Jeho tváří byla jak chvění

slabounké třtiny, neboť ta vzpoura

byla jak kapky jediné šum.

Konečně duchy vzpurné a hrozné

– pozvednuv zraky, do nichžto nikdo

odvahy neměl stopit své oko –

jediným hledem, jediným bleskem

jakoby píří vichřice smetla,

s nebeských výšin v hlubinu pekel

srazil a dále snil dumy zas.

Zněměly navždy spurných těch duchů

mohutné, sladké, vážné a vroucí

hlasy a tony. Ležely kolem

smutně a tiše, jakoby velká

tížila vina duše jich čisté.

Konečně přece pojala lítost

věčného Pána. Vzdýchnul a děl:

Syré jste hlasy, smutné a tiché.

Mlčíte nyní, v souladu velkém

vy jenom samy němy jste pro vždy.

Sželelo Mně se vašeho ticha.

Znovu vás volám k životu, písním.

Pějte a hrajte líbeznou hudbou –

ku chvále Svojí stvořil jsem vás.

Řekl a zmlknul. V záchvatu plesu

všecky ty tony, všecky ty hlasy

tiché a němé povstaly rázem

sřaděny v jeden tajemný útvar,

jakýže nikdy na nebi vídán

nebyl až posud. Počaly svorně

ohromný opět triumf a ples:

„Svatý jest, Svatý, Velký a Jeden

Hospodin věčný. Ku Jeho slávě

úzký jest vesmír, těsné jest nebe,

krátká jest věčnost, ničím jest všecko

před Jeho tváří, který byl vždycky,

jesti a bude na věky věkův,

Hosanna, Hosanna, Hallelujah!“

Báječné, tklivé, nadšené, divné

varhany chrámů. Slýchaje hlas váš

mohutný, sladký, vážný a vroucí,

opouštím s duší zemský ten údol,

vznáším se myslí do říše duchů,

s anděly nebes pojím svou píseň

v jediný hymnus, triumf a ples.