PUZZUOLSKÁ SOLFATARA

By Beneš Grünwald

Puzzuolská solfataro,

jakou šepceš vážnou zvěst,

divná zemi, u níž tušil

kdysi Řím, že blízko jest

do podsvětí jedna z cest?

Ledku vrstva jako blána

jícen její přikrývá,

v sirných parách pode kroky

dunivě se ozývá

hloubka hrozná, ohnivá.

Ale vzduch, ten tady hojí

a po stěnách úvalu

rudne víno, hodné vzbudit

v nejcennějším pokálu

ještě nad něj pochvalu.

Lahodí-li zatančit si

v kouři středem soutěsky

nad úlisným žití hrobem

a nad pekla záblesky

doušek zkoušet nebeský,

co lze snít, když kmotra Smrtka,

chrup tu ceníc žlutavý,

dává tušit, že dech její,

zdánlivě jen hlodavý,

vpravdě hojí, uzdraví?

Puzzuolská solfataro,

našeptáváš vážnou zvěst,

že svět nemá nikde muky,

kde nad branou psána jest

beznadějnost všechněch cest.