Pýcha vzňala modré oko moje,

Pýcha vzňala modré oko moje,

v hlavu rozpálenou dlaň jsem klad,

chvátal s nadšením jsem v půtky, boje

přes hor smetí, bouřný vodopád

blesky v rukou, vítězstvím se koje.

Na pahorku chatrč bídná stála

z písku zrobená a z trocha listí,

pěst má v slepotě už nad ní svistí –

Chatrč zachvěla se, zaplakala.

Prohled jsem! O Víro, Víro němá,

slepá, stařičká, tys zbyla mi

v boji světla s tmou, to draky dvěma.

Kdo mnou vládne teď? Kdo v ohni boje vlád? –

Dost mi, že krev volně plyne žilami!

Za Pravdou jdu? Snad! – Ó trpké: snad!