PYRAMIDÁLNÍ BALLADA.

Měl chediv hosta, byl to princ,

Saharou dělal výlet,

a jmenoval se Krausaminc,

chtěl krokodýly střílet.

A když tak jel, tu dostal hlad

u pyramidy v Gizeh,

a nebyl poblíž nikde hrad

v nehostné zemi cizé.

To víme, co princ znamená

i v Egyptě až tichém,

skřížená k prsům ramena,

vše leží dolů břichem.

Tak ležel také v neštěstí

gizehský šenkýř Selim,

nemůže přec mu přednésti

klobásu s loňským zelím.

Princ po princovsku snídati

přec musí bez meškání,

z kumisu moh’, by dostati

Nejvyšší ujímání.

Velbloudy vzal a honem jel

kupovat do Kahýry

ústřice čerstvé, petržel

a gorgonzolské sýry.

Vypůjčil mísy stříbrné

a se smrtelným strachem

dal za to v nouzi patrné

šedesát bílých drachem.

Livreje sehnat, kravaty,

lakýrky nebyl líný,

a klanět v zem se dojatý

naučil beduiny.

Vystrojil hody vybrané,

stůl do desíti metrů

a plachty čerstvě vyprané

kol napial proti větru.

A přijel princ a pil a jed’

saharským šetřen prachem.

„Co za to?“ – Selim šeptal bled:

„Jen sto šedesát drachem.“

„Pyramidale Keckheit das!“

děl princ si táhna knírky –

a hned šel kolem jeden hlas:

Potáhne Selim sirky.

Což Selim, když byl mamula –!

jsou diplomati vzhůru,

a konsul honí konsula

stížností voze fůru.

I vyšla z toho pravda ta:

Je často třeba k míru

velikanánská záplata

na malilinkou díru.