Pyramidy.

Když Farao svou stavěl pyramidu,

on věděl, proč že věky trvat bude;

své suché tělo uvadlé i chudé

v ní zvěční i svou pozlacenou bídu.

On tušil, věky přejdou, pastýř v klidu

a stáda supů, pouští písky rudé,

sfinx s prsy vypjatými, zde i všude

týž symbol taje děsný všemu lidu.

Sta stavělo byt, kde měl jeden dřímat;

v tom egoismus historie celý.

Kde láska, jež má všecko obepínat?

Ku mumiím když stoupá v průchod stmělý

syn doby nové, jak je malý, cítí,

jak faraoni též neumí žíti.