QUINTA DULCIS.

Svit luny kružbou oken do svatyně proudí

snů tichou vlnou,

tuch bílé vidiny z tmy hrobů na jev loudí

dum mluvou bolů plnou.

V tmě bledne úžasem: Zář v rakvi křišťálové

kol čela Světice v jas nítí smrti snové.

Mhou lunnou tají sněhy závojů, rouch řasy,

zpod myrty s perel slzami se řinou zlaté vlasy.

V kříž bílé ruce tuhnou na panenské hrudi.

Sen lilije, dnů znojných neovanut smouhou.

Bol cizí v smutný hled zor zavřený ji budí:

jí u nohou mře v slzách anděl nyvou touhou.