R. G.

Ve větách mluví váhavých a prostých

o lásce. Bledne hlas jak by se bál,

však neumlká. Očí tichých ostych

jak slovy pomalu by roztával.

Vše možno přiznat v zářijový svátek,

stříbrná mlha krášlí minulost...

Hřích nesplněný, krve horký zmatek,

vše možno přiznat. Vítězná je ctnost.

Hlas neváhá již. Ostych z modrých očí

je odmluven, i z hrudi kalný vzlyk...

List zkrvavělý naposled se točí

ve vzduchu zchladlém... Bohu za vše dík!