RÓZA.

Slunce vítá v úplné své slávě

Spánkem ještě spiatý okršlek,

Každé kvítko, každou perlu v trávě

Jeho zlatý líbá papršlek.

Libý vzduch se z lučin rozletuje,

Vůní svou opájí stvoření;

Vnadně jitro nachem rozněcuje

Nebes blankytové sklepení.

Pode lípou, v svatém vytržení,

Pod nebesy klečí panice,

Krásná Róza; z líbezného snění

Zbudila ji píseň pěnice.

Sněžný šat co jemná pára plyne

Vůkol paží k nebi zdvižených;

Poklid zemský z prsou zňatých kyne,

Nebe z očí slzmi zrosených.

V kvítí rozvinutém němá klečí,

Vzdechy tiché jen jí ňádra dmou,

Srdce mlčí, rány jeho léčí

Zbožná děva vroucí modlitbou.

Co kdy vlny tonou v tichém moři,

Tak se v jejích citech stápí trud,

Na rtech růžných důvěra jí hoří,

Z očí jasných zemský míjí blud.

Tak se Psyche vzhůru v rajské vnadě

Vznesla rozvětřenou perutí,

Když zažila v elyzejském sadě

Nápoj z proudu zapomenutí.