Racek.

Ňadry moře koráb pluje,

nad stožárem racek hořekuje,

jaký divný zpěv!

Mně v srdci stydne krev.

Bouře-li ti divé hody

vrhly děti do hluboké vody,

že tak žalně lkáš

a stožár oblétáš?

Snad když žal tě mučil ztuha,

ve mně vyhledal jsi svého druha;

s výše jsi as zřel,

že jako ty jsem mřel!

Stejný je, můj žalostící druhu,

stejný život na moři i luhu;

slyš, proleťme svět

a nevraťme se zpět! –