RACHEJTLE.

Jednou v roce, to je svátek

na tom našem nábřeží!

Paže k paži, hlava k hlavě

od Žofína ku věži.

Což? snad šumně hotuje se

proti škůdci Prahy květ?

Či zde slaven slavný Slovan,

jenž svým duchem pronik’ svět?

Či si tady přisaháme

svornost, lásku, jednotu,

jíž prý nad jiné nám třeba

k šťastnějšímu životu? – –

Není to tak hrozné, pane,

ani smír to, ani boj:

to dnes večer Praze vzplane

svatojánský ohňostroj!

Hrstka lesklých raket stačí

vznítit toto moře hlav,

posléz bělorudý bengál

vrchem uspokojí dav.

Lid jde, děcko spokojené,

blažen k spánku klade skráň –

A ty za nás, svatý Jene,

vlast a jazyk dále braň! –