RÁD MÁM TVŮJ VÝRAZ ZAMYŠLENÝ...

Rád mám Tvůj výraz zamyšlený,

rty u mlčení sevřené,

květ skrání Tvojich nachýlený

a zraky v sebe upřené.

V té chvíli ve Tvých očí svitu

sny Tvoje tuším v pohnutí –

obláčky bílé na blankytu,

zjev sněhobílých labutí.

V Tvých zřítelnicích tiše září

jak v trávě janských mušek shon,

jak bílé svíce na oltáři,

jak v nočním nebi Orion.

Jdu za Tvou duší v také chvíli

jak oddaný Tvůj, tichý stín

v sad, jarním květem stromů bílý,

a v luka, plná kopretin.

Z hnizd vznášejí se sněžní ptáci,

kde vedou dráhy v jiný svět...

Můj duch se ve Tvé duši ztrácí –

a dvoje křídla pnou se v let!...