Rád sevřené mám, krátké sloky

Rád sevřené mám, zpěvné sloky

ať pobožné či bezbožné,

lyriku, jejíž slyšet kroky,

ať trhá květ, neb kosí, žne,

neb radost po zemi je jíti

v důvěrném se vším hovoru,

studánek čerstvou vodu píti

a splynout v chudých pokoru.

Zem cítit pevnou, drsně sladkou,

mír kvetoucí, dech domovů,

tak denně, vídat děti s matkou

v sedmikrás trávném ostrovu

a v poli hlavu hospodáře

ražený, tvrdý peníz zřít,

půl z temna, ze sluneční záře

se smýt zde, tu se vynořit.

Rád sloku mám, již země stačí,

slunečných tanců blaženství,

slavičí dobrodružství ptačí,

hru večerních snů o ženství,

kout v srdci hrozně osvětlený

jen těmi slovy ryzími

a v tichu hrobů poklad stlený

slzami vysýchavými.