RADA MÉMU SYNU.

Až vzrosteš, hochu, nebeř život těžce,

jak já jej bral, to v čelo ryje vrásky;

jen s úsměvem a klidně, bez otázky

ber, co ti podá z bohatého měšce.

Jak já hrd, módě nesluž, davů kněžce,

však moudřejší mne, nevěř slovům lásky,

jak potok spíš, jenž zvoní přes oblázky,

si hvízdej s lehkou myslí světoběžce.

Své city nikdy měkce nedej ve psí,

že byl jsem měkký, mnoho k srdci šlo mi,

tvrd, chladem ohraď srdce své a skepsí.

Však k čemu slov! Jsou suchá jen a zebou!

Můj – jak já půjdeš, kdos ti srdce zlomí...

ó, přijď – ač v hrobě – bodu plakat s tebou.