Rada na cestu.

Když přijde smrť a řekne pak:

„Nuž, uchystej si teď svůj vak;

Neb dál jest, milý druhu,

Nám jít z té země kruhu!“

Složiti musíš tehdy vše,

Co’s konal a co’s spáchal zde,

Své zasluhy i viny,

Své dobré i zlé činy.

Zlé však na centy tížky má,

Jíž na pouti vždy přibývá,

Až břímě tebe zchvátí,

A konečně tě zvrátí.

Leč dobré, toť jest lehounké,

Lehčí, než péro drobounké,

A nese na věčnosti

Se všude bez těžkosti.

Hleď tedy naplnit si vak

Dobrými skutky, brachu, tak,

By mohlo cestování

Se dít bez naříkání!