Rada rodícímu se spolku literátů českých.

Nemožno je, milí braši,

v tyto těžké bídné dni

uvrhovat na vlast naši

novou berni národní.

Máme v době neúrodné

tak již steré podniky:

„Matici“ a domky rodné,

desky, hroby, pomníky,

kdysi kdesi vyhořelé,

sirotky a divadlo –

a teď ještě pisatelé!

co by Vám to napadlo!

A pak? Čím je práce Vaše? –

nechte toho raděj být!

V politice spása naše!

Mluvit, o stůl bít a klít!

Nechte psaní, zbytečností

jsou ty němé hovory:

zvolte ze své společnosti

předsedu a výbory,

mecenáši jména ctného

podpisy pak přivěsí,

byste z místa příslušného

měli brzy koncessi

na cirkus tak, který zkvétat

v Čechách bude velice,

když tam budou koně létat,

lidé, psi a opice,

když tam budou všelijaké

časem pěny kuplety,

když tam budou ob den také

tančit pěkné balety,

ty baletky s lící svůdnou,

s šatem řídkým, aby v ráz

politiky, šlechtu bludnou

s národem tam svedly zas –

pak Vám kapsa, tlesk horečný,

žhavých tváří plný dům

svědčit budou, jak je vděčný

národ svojím geniům!