Řada soumarů se blíží dlouhá,

Řada soumarů se blíží dlouhá,

cinkot zvonků ozývá se v lese,

každý soumar velké břímě nese,

z nákladu že hlava sotva čouhá.

Osel vede je. Toť hříčka pouhá –

chvílemi pozorně ohlédne se,

zastaví se a když opět hne se,

zástup celý dál se za ním plouhá.

Hýkl si a ušima si střihl:

Kdo by celý zázrak nevystihl?

Třeba znát, co soumarům se líbí,

v čem jsou dobří, jaké mají chyby,

hovět jim a správně vážit síly:

lehce všecky dovedu je k cíli,