Řada trpných stromů v lijavci

Řada trpných stromů v lijavci

splihla zoufale a tmavě;

na bezlidné cestě kaluže jen žijí;

za soumrakem matný přelud hor,

modrošerá nitka temena

visí na vrcholech korun.

Mokré černo smutně pije

kvapný repot, táhlý deště šum.

Cizí nádražíčko, náhle důvěrné,

prostoupeno polním šerem;

polštáře vrubované hrany

černě tmí se v ostrém profilu,

marné vyčítavě, nehybné,

kleslé na mysli; k nim přitisknut

němá slova v nitru cítím: Pamatuj,

tuto chvíli navždy pamatuj!