RADA.

Můj druh, už starý pán, dnes v předobré byl míře:

„Až někdy budete v líc jaké šelmě stát,

pak vězte, že se lekne lidských zornic šíře,

ji zrakem pevným možno hypnotisovat.

I život, kamaráde, takové je zvíře...

Jen zpříma v tvář mu hledět... Nikdy necouvat...

A odplíží se s hanbou jako šelma k díře

a neudeří nic... To jedna z moudrých rad...“

Nu, víte, pozdě bylo. Tichá hospoda...

A rady přemoudré mi zvonil v duši hlas.

Jak dobře, lidský zrak že šelmy probodá!

Jen jedna nejasná mi zbyla situace:

Což, když to zvíře skočí odkuds z temna v ráz

a jednou ranou tlapy k zemi strhne krátce –?