RADA.

Máš dětské srdce, máš, však také mužnou pěst

a tou je pevně drž – jsou chvíle nestřežené,

kdy svede k nadějím je první sladká zvěst,

kdy bát se a štěstí tak snadno zapomene.

A potom často tak bol rány ucítí

a často „ztraceno“ si musíš náhle říci –

ó sevři srdce své, ať jak chce hrozí ti

a nenech vykřiknout je, v smutku reptající.

Ó nenech vykřiknout to děcko bláhové,

jež vždy by plakalo pro oblíbené hračky,

a pamatuj, žes muž, a mužné slovo tvé

že musí zakázat, co ono žádá plačky.

Věř, ono umlkne a zvykne – jen mu braň,

i pláč i všechen vzdor – to všecko časem svadne.

Co na tom, po letech až povolíš svou dlaň,

že srdce najdeš v ní již ztichlé, ztuhlé, chladné?!