Ráda!

Ó ráda, ráda, ráda,

ó jak tě ráda mám!

můj tatíček už střádá

i na oddavky nám.

A roste, roste, roste

má myrta, boží div,

a kde jsou jací hosté,

už družba pamětliv.

Ó mám tě ráda, ráda, –

mé družky samý smích,

a matička už skládá

mi plátno jako sníh.

Až k lavandule proutku

mně všecko zařídí

a slzu stírá v koutku,

když nikdo nevidí. –