Rada.

Aequam servare... říkávali staří.

Tak lehko tomu, kdo si used’ v sítí,

píšťalky řezat, vlastní trud se cítí,

však cizí chápat – komu se to zdaří?

Lze klidně vlků naslouchati vytí,

když chata dobře zamčena, když září

nad stolem lampa a když čaj se vaří

a v stínu družná ruka ruku chytí.

Však prázdně deklamovat o soucitu,

je směšné a tak příliš zastaralé;

jen skutky platí, cit i slovo vyzní...

Ten první svit, jenž na Alpském plá štítu

a pak se šine níž od skály k skále,

kdes v pláni chodci může býti trýzní.