Raději viset!

Ve Španělích bývávalo mravem,

zločince když vedli k šibenici,

že moh' vyváznouti zcela,

jestli si jej v okamžiku pravém

na trhu neb na ulici

kráska kterás vyžádala za manžela.

Tak se také kdysi stalo,

chlapisko že tou se cestou bralo,

mladé, hezké dost,

samá bujarost,

aniž by se byla jediná

hlásila oň vdova nebo dívčina;

u samé až městské brány,

když už všecky jeho naděje

zdály se být na dranc rozškubány,

náhle naň se štěstí usměje.

Stálať baba tu, vzor sovy nebo vrány,

jížto z očí ďas

na ženicha jen se třás' –

ta teď děsným skřehotem

ptá se: „Nu, můj drahoušku,

chceš se státi na zkoušku

chotěm mým a klenotem?“

Zločinec se na ni sotva podívá,

hrůza pekel hned jej prochvívá,

načež odhodlaně

pokročí k té straně,

věšačka kde strmí strašlivá.

„S tebou ku oltáři?“

s zoufanlivou volá tváří –

„tvým se mužem stát??

Raděj viset stokrát – tisíckrát!“