Raději zahvizdl sám.

Starý správce vzal si manželku mladou a krásnou.

Pro úřad svůj však kdy nemíval, těšit se s ní.

Ženuška počítajíc i hodiny, plísnila ouřad,

s žířící toužebností manžela pobízela.

Manžel studený dí: Jakmile odbudu práci,

přijdu a zahvizdnu. Jen strpení maličké měj.

Drahný čekala čas, ale nepřišel, nehvízdal správce.

S netrpělivostí k němu se odebrala:

Jestliže není ti lze, mu pravila, pro množství práce

hvízdati, alespoň kaž písaři zahvízdati!

Pojal starečka strach, i naručest k milence spěchal,

ježto se písaře bál, raději zahvizdl sám.