RADOST A BOLEST.

Co kdo z nás trpěl, jeho bytost tvoří,

co z radosti bral, všecko oprchává.

Ta prchavá dnů dcera vzplá a shoří

a bolest zbude v posled, truska žhavá,

však v bolesti té žije dál, co’s prožil,

jen bolestí jsi bohatství své zmnožil.

Kde jsou ty milé, krásné ženské hlavy,

s kterými plesal’s? V srdce jen se vryly

ty, kterých pláč jsi poznal usedavý,

a s nimiž trpěl’s, ty jen vskutku žily.

Fantomy druhé, zlatotkané stíny

se mihly jen a padly do hlubiny.

Vždy k tomu jen, co vytrpěl, se vrací

duch naposledy, to jedině trvá,

a Smrt, až života kmen tobě sklácí,

v něm platit bude jen ta známka prvá,

již prvním kruhem vyrylo tam žití,

neb radost přejde, bolest však se cítí.