RADOST

Neděs se sluncí, komet, zemětřasů,

nehroz se vesmírného moře duchů

ani lemurů, jichž tápání se plíží tmou,

jen mírně boj se černé, dusné chodby smrti,

neděs se, že tvá jiskra s sebou vláčí

maso a kosti a má vléci jednou

závojový oblak roucha jiného.

Ta všechna hrůzná sláva musí býti.

Ale raduj se, že jsi nesmrtelný duch,

že budeš dále žít, že hmoty jsou jen přelud,

jichž tvary procházíš jak věčný vánek,

vesel se z běd a útrap: smutně pohynou

v milostném žáru niterného blaha,

těš se z neduhů, vždyť každý srdce hryz

je dobrá předchuť světelného bezdna,

chyb mysli nedbej: duch tvůj zmohutní,

bude chvíti skálou, chápat záhady,

plesej, že jest a jest ta divukrásná síla,

zvaná Bůh, tůň nesmírného štěstí,

tajně vesel se a stále na svých rtech

měj tichý, vědomý a smírný úsměv.