Radosti bílé jsou labutě –

Radosti bílé jsou labutě –

nejkrasší v umírání,

mrtvé pak leží tak nehnutě,

marné je naříkání.

Pro děti mají být úsměvy,

pro dívky bílé květy,

v oběti sladké jsou úlevy,

umějí mlčet’ rety.

Skloňte jen hlavy své v pokoře,

svět má tak nízké stropy,

vichry jsou nad nimi nahoře,

v mlhách se každý topí...

Illusí člověk svět ozlatí,

radostí nad tím skáče,

když pak vše krví svou zaplatí,

za plotem hlady pláče.

Radosti bílé jsou labutě –

nejkrasší v umírání,

prostírá náruč zem nehnutě

ve věčném smilování.