Radosti drobná,

Radosti drobná,

sebrala jsem tě jak rosu s květu,

otočila jsem tě kol svého hrdla

jako červený šátek,

všecka jsem tebou vyrostla a zhrdla

a z všedního dne je svátek.

A ty jsi drobná jak prášek.

Tisíc lidí přešlo kolem tebe,

a žádný tě nezvedl,

tisíc pohledů se na tě zadívalo

a žádný tě neshlédl.

A já tě mám teď neviditelnou v sobě

jak polibek uzmutý potají,

mé oči se tebou do světa dívají

a tebou ho dobývají.

Co jí z očí jen svítí,

lidé se ptají.

A to zatím ty, má drobná radosti,

kterou jsem setřela se zaprášeného života květu,

jehož žádná ruka nechtěla,

svítíš teď vstříc celému světu.