Radostná píseň

Ven všecky z vězení vypustím vás,

vy myšlenky o světě lepších lidí!

Nuž, rolniček vašich a zvonků hlas

ať v dalekou prostoru volnost svou řídí.

Ó kéž by na slunci pod modrou oblohou

se sešli již lidé s tou duší ubohou,

když pláčou květy a smějí se ptáci v lese.

Snad lepší by byli, že den jim své ovoce střese.

Jsem pokorný pastýř, rád slunný mám den

a rouna stád, jež se přede mnou vlní,

vše z černých bud vyháním ven,

neb skotácká bujnost mne radostí plní.

A nerad jen stáda zavírám,

když zamykám vrata zasmušile,

a nerad zřím stříhat jim rouno bílé,

a černý čnít nad nimi stropu trám.

Jsem pastýř, ať společný hospodář

má užitek, já jen mléka misku.

A přece mé oči jen milují zář

květnových východů, bouřících vísku

divokým polibkem, volnost mám svou,

všem tvorům ji přeju, by rostli z ní sami,

vždy nezkřivenými myšlenkami

a nevykrádanou svobodou.