Radujme se!

Chladno!.. Tepla bylo dost,

dokud slunce plálo,

žil jsem tady jako host,

za žití to stálo.

Z jara měl jsem z luhu květ,

v létě píseň ptačí;

můž-li více dáti svět?

Nevím, mně to stačí!

Mnohý míň měl, mnohý nic,

mnohý strasti hejno,

ale čemu jdeme vstříc,

každému je stejno.

A to pán je nebo rob,

všecko se tam nese;

stejná smrt nám, stejný hrob –

Smír buď, radujme se!