Ráj lásky.

Jak šťasten, komu osudové

ráj lásky dali údělem,

ráj, jenž nás božským prstem zove,

však – božským střežen andělem.

Máť nároky sic každý stejné

na ráje toho blaženost,

a božství všem je dobrodějné;

však cest je různá rozdílnost.

Jednoho samo vnese štěstí

bezvolně skoro v lásky ráj;

druhý si peklem dráhu klestí

a ani neuzří ten kraj.

A jiný vidí na obloze

malebné ráje odznaky:

„Za nimi!“ velí pádit noze –

a honí vzdušné přízraky.

Tu jeden, stoje blízko ráje,

nemůže k němu najít klíč

a jiný zase, klíče maje,

pro ráj ten nemá ani chtíč.

Ba málo jich, jimž ráj své klásky

v žeň podal už zde na zemi;

však tam, v tom sídle věčné lásky

se sklene láska nad všemi.