RÁJ TKALCŮ.

Mezi lukami a lány žita

v horském úbočí se tají vesnice,

skromně v ořeší a třešních skryta,

s křížem, zvonicí u tiché silnice.

Odtud krajina je vidět celá,

s Marje obrázkem kde lípa u školy:

v dálce slunečné se zámek bělá,

okna lesknou se pod věží s kupolí.

Pána továren tam bílé sídlo

s fresek zdobou, s vížkami a balkony;

vězňům chaloupek toť bájí zřídlo,

ráj, jenž září v robot denní výkony.

Štíhlé na věži se ostře lesknou

zlaté hodiny, jež měří v dálku čas

stavům tkalcovským pro píseň tesknou.

Ze všech domků vsi jich klape lačný hlas,

ze všech okýnek tu zvuk ten cvaká

jako bídy tluk a drkotavý hlad...

Mír vlá krajinou... jen pod oblaka

skřivan jediný se vznáší naříkat.