RÁJ.

Ve spirále jsme kroužili

kol stromu zapovězeného.

Ty plody voněly v plamenech slunce

a my měli hlad.

Ve zracích ženy plálo pokušení

a ruce se jí třásly touhou.

– Ty moudrý hade, tebe miluji.

Pověz nám více o zlém bohu.

Proč o hladu nás nechá bloudit?

Proč vůni nejprudší dal plodům,

když nám je zakázal?

Rci svému bohu, jak ho nenávidím!

l my jsme bohové? Dík, filosofe.

Má snědá Evo! Tělo sametové!