RAJSKÁ LEGENDA (SV. BARBORA)

Dobře jsi mne, tatíčku můj,

dobře jsi mne chovat chtěl,

před úklady všeho světa

pevnou věž mi vystavěl.

Ale jak nit slunka zlatá

skulinou se protáhne,

tak i ve věž Boží láska

šípem žhavým zasáhne.

Na Barušku nehněvej se,

dobře jsi ji vychoval!

Kdybys ty byl poznal Pána,

byl bys též ho miloval.

A že mi tvá vlastní ruka

mladou hlavu skosila?

Bůh ti odpust – Bůh ti odplať,

mne s mým Slunkem sblížila!

Blízko, blízko, do náručí –

ach, vždyť již mi podává

Slunéčko mé, Krista Pána,

jeho matka laskavá.