RAJSKÁ LEGENDA (SV. FLORA)

Od Sevilly zní má píseň,

z kraje Maurů; slavík jásá,

velká jest, až bolí, krása

pohádkových paláců.

Slavík pěje, srdce pláče.

Matička mi zmírá drahá,

třesoucí se ruka sahá

znakem kříže na čelo.

Zaseto je do srdečka

palčivé a hořké símě.

Ah, již nikdo nezbaví mě

květiny té v srdci mém!

Otec pohan, bratr krutý,

hrozné, dlouhé přemlouvání –

Ale ne, mi něco brání,

nechci s vámi šťastna být!

Tolik věrných muka trpí,

tolik slabých zapře Krista –

ne, již nemá dosti místa

rozrostlý mé víry strom!

Osekejte, zutínejte!

Jak se ocel vaše leskne!

Ale Krista oči teskné

nový svět mi vykouzlí.

Ze Sevilly, z Maurů zahrad

vzrostl strom do nebe tvého –

mučenkových květů jeho,

Ježíšku, si natrhej.