RAJSKÁ LEGENDA (SV. JENOFA PAŘÍŽSKÁ)

Byla jsem jako babička

veliké rodiny dětí.

Často mi srdce rozdrali –

mohla bych vyprávěti

o hrůzách času, kdy všecko se chví,

o ranách, zoufalství, vině,

o slzách lítosti, které můj lid

vyplakat přišel v mém klíně –

a zas o černém nevděku –

ten stín i na hrob padá –

ale já ty své divochy

přece tak musím mít ráda!

Mohou mne kopat a mohou mne bít

ty zlostné nožky a ručky –

nebude nikdy proklínat

bába své vnuky a vnučky. –

Jeť jako dítě mé Paříže lid,

zvykla jsem tomu všemu,

života trny jsem zvracela

vždycky radš k srdci svému.

Od tebe jsem se učila –

dobrou jsem chůvou se stala –

zdali pak, Dítě, dovolíš,

bych též Tě pochovala?