RAKOCZY.

– Děvečka chudá v mnohém ponížení

v tebe jen doufá... Tak mi páni psali,

exulant český prošel císařskými,

list přines včera... Hola, vína podej,

můj věrný Pálfy, toho nejlepšího!

A kníže v číši ponořil své rety,

pil dlouho, mocně, prázdný pohár odvrh.

– Jít? Nejít? Nevím. Dvacet čeká tisíc

na první povel. Koně husarů mých

kopyty hrabou v stájích nepokojně

a dělostřelci děla vyčistili,

že blýskají se potvory ty hluché

jak drahý kov. A Torstenson psal opět,

bych kvapně vytáh’, vrh’ se na císařské,

než seberou se rozptýlená vojska;

zle orlíkům těm bylo u Svídnice,

rval švédský lev tam orly Habsburkovy.

l Mazarin psal, liška nabíjená,

a Francouz, Švéda, hory slibují mi

i doliny. Prý zlata co chci jenom

a všecky zámky, jež mi v ruce padnou,

i štěpánskou prý korunu mi dají

na věky věkův. Exulanti prosí,

děvečku chudou abych bránit přišel.

Jak dojemné jsou všecky jejich listy!

A já bych letěl. Moji sokolové

by pluky Němců hravě rozdupali

a moje prapory by hrdě vlály

okolo Vídně. Torstenson by z Němec

císařské honil a já na Dunaji.

Jen jedno v cestě. Turek nedovolí.

Tak veliká tu hřivna ladem leží.

I moc i sláva má, i tučná kořist

a císařovo hrozné ponížení.

Už vidím, jak by prosil o mír věčný.

A Turek nedovolí. Římskou víru

v ochranu vzal teď vezír cařihradský.

A rád bych věděl, proč se Turek pálí

za římskou víru, skála Petrova snad

(ji pluky ďábelské prý nepřemohou!)

už vratká tak, že Turek pohan musí

ji ochraňovat? Co mu za to dali?

To rád bych věděl. Leccos povídá se,

prý křesťanek pár dali sultánovi

a líčka bílá turecký meč staví,

by nemoh z pochvy. Pálfy, vína přines!

Jít? Nejít? Nevím. S Turkem nežertujme,

což kdyby náhle pohnul vojsky svými

a Vídeň bránil? A věc naše hyne

a hyne moje touha letět prudce

k Dunaji řece, kde nás kořist čeká

i velká sláva. Děvečko ty chudá,

utisklá, bědná církvi exulantů,

nadarmo prosíš, čekáš auxilium,

já šel bych křepce, ale Turek nedá,

děvečko chudá, ty jej nepodplatíš!