Rakovník. (3.)

Aj! pohlédni tam do lesa

U Radnické jeskyně,

Co se to tam v skrejši bělá,

V hustorostlé křovině?

Snad tam labuť zabloudila?

Či mešká tam lesní Víla? –

A když vůkol po krajině

Všecko blaží sladký sen,

S plachým zrakem, tichým krokem

Jde ten přelud z lesa ven,

Ku potoku dolů chodí,

V mělkém potůčku se brodí.

Bílá labuť nevytrvá

V teskné lesa houštině,

Lesní Víla nevychází

Bez družek svých z jeskyně;

Není labuť ani Víla –

Je to opuštěná Míla.

Při strašlivém boji slyšíc

O zhynutí manžela,

Sirá vdova s lůnem matky

Žalostně se zachvěla.

Z hradu vedla tajná dráha,

Tak vyvázla z drápů vraha.

A v jeskyni v hustém křoví

Vykvetl jí kvíteček,

Dárek lásky Čestmírovy,

Ušlechtilý chlapeček.

Blažená mateřskou slastí

Zapomíná na vše strasti.

Strach před zradou, strach před pomstou,

V huštinu ji zahání;

Kterak ale proti hladu

Dva životy uchrání?

Krušná věc jest hladu strázeň,

Krušnější než smrti bázeň.

Nouzí smělosti přibývá,

Byť i sklesla důvěra;

Taktéž Míla odhodlaně

Za tmavého večera

Pod lesinou na palouce

Zajde k chatrné chaloupce.

Byla to památka mlýnu

S polovici sbořená,

A v ní v kole sedmi dítek

Přeubohá stařena,

Dravostí Klenova lidu

Uvržena v holou bídu.

S holou bídou na samotě

Zápasíc rok od roku,

Jediného dobrodince

Má na blízkém potoku;

V něm si denně raků chytí

A tak osm hrdel sytí.

I uroní slzu Míla

Nad těžkostí siroby,

Tichou myslí však tvrdému

Osudu se podrobí;

Do potoka bez rozpaků

Vstoupí a naloví raků.

A tak po mnoho let dlouhých

Jedinou jí stravou rak,

A to žalostné vyhnanství

Nemění se nikterak;

Ve dne v jeskyni se skrývá,

V noci na raky chodívá.

A robátko, sladká rozkoš,

Tělem duchem dospívá,

A povídky dějepravné

Z úst matičky slyšívá;

Slyší rodu svého děje,

Až se mu srdéčko chvěje.

A sotva že mladík čítá

Do třetice čtvero let,

Již ho chrabrá mysl pudí

Z lesa ven ve šírý svět;

Srdcem čacký cit mu vane,

Ale oko pomstou plane.

Útlá matka slzným okem

Žehná drahou naději

Řkoucí: „Jdi, kam hvězdy svaté,

Ctnosť a česť ti velejí!

Rámě tvé buď vraha zdrtí,

Aneb padni čestnou smrtí!“