Rakovník. (4.)

Jaký se to hrne zástup

Od těch Křivoklátských hor?

Každý sekerou ozbrojen,

Jakby chtěli kácet bor.

K jakému se ženou dílu?

Snad Klenovci jdou na Mílu?

Jest to houf jinochů mladých

Po krajinách sebraných,

Mezi nimi osm mužů

V mládí rakem chovaných;

Okazují to svým znakem,

Na sekyrách rytým rakem.

Po mlejnech a jinde sem tam

Šli rostenci rakoví,

Hlásajíce svatou pomstu

Proti vrahu Klenovi;

A ten šlechetný lid mladý

Chutě sestupoval v řady.

A po meči Kokrdovský

Švárný jinoch, mladý pán,

Po přeslici Hlavačovský,

Čestmír Rakovec nazván,

Stojí tomu houfu v čele

A vede jinochy smělé.

A přijdoucím do oudolí

K tomu otci potoku

Každému se rozetřpytí

Slza vděku ve oku;

Tu se kruhem rozestaví,

A k soudruhům Čestmír praví:

„Bratří! šlechetný a svatý

Jesti účel našich snah;

Jdemeť smířit spravedlnosť,

Po níž šlape drzý vrah.

Hanba vlasti a ne sláva,

Vládne-li pěsť místo práva.

Věrolomnosť, vražda, loupež

Má ve vlasti řádem být?

Tolik nepravostí smí se

Veřejně bez pomsty dít?

Pěsť naše ten neřád zdrtí,

Aneb padnem čestnou smrtí.“

Na to každý sahodlouhou

Sekerou svou zhůru mách’

A věrnosti slibem svatým

Čestmíru se zapřisáh’.

Slunce zlatojasně plálo,

Jakby samo zdaru přálo.

Když pak noc zem zahalila

Do černého příkrovu,

Táhl Čestmír se soudruhy

Tiše ku Hlavačovu;

Na zvědy jdou kolem hradu,

Pak sestoupnou na poradu.

Najednou započnou práci;

Jedni na zeď se derou,

Druzí zas do hradní brány

Počnou třískat sekerou;

A jest pádná jejich ruka,

Každou ranou vrateň puká.

V tom tu zařve pokřik stráže

A již Klen je ve zbrani,

Po veškerém hradě lítá,

Budí chasu ze spaní,

A žene ji k bráně s meči,

Odkud hrozí nebezpečí.

Zatím však již na zdi hradní

Silný houfec seker stál,

A ze zadu v hradní chasu

Rázně máchat započal.

Takto náhle přepadeni

Jsou Klenovci pomateni.

Rychle však se na zad vrhnou,

Krvavá započne seč,

Pružným šermem v levo v pravo

Po tmě lítá břitký meč;

V tom hromová praskla rána,

Rozlítla se hradní brána.

Tu Čestmírův zástup z venku

Přihrne se do hradu,

A na hradní luzu vrazí

Ze předu i ze zadu.

Strašně sekera burácí,

Koho tkne se, již se kácí.

A hle! luza hradní chabne,

Utíká ze hradu ven,

An z východu růžového

Jasný vystupuje den.

Hbitě na podhradní lada

Stihá Klena seker řada.

Tam pod hradem na rovině

Zastavil Klen rotu svou,

A na novo divým vztekem

Strhne bitvu zoufalou.

S obou stran se rázně seče,

Že krev potokem již teče.

Kdo jsou ti dva na prostředu,

Jako lvíče s medvědem?

To zápolí chlapec s obrem,

Mladý Čestmír se Klenem.

A hle! Čestmír se rozpřáhl,

Mách’ – však vraha nezasáhl.

Rychle Klen přiskočí blíže,

Sekne po něm do hlavy,

V tom však Čestmír pružnou rukou

Sekeru svou nastaví,

A vší silou ránu vrátí

A Klenovi hlavu sklátí.

Na to chrabří Čestmírovci

Muž na muže v zápasu

Na ty ostatní se vrhnou

A pobíjou tu chasu.

Stíhl tu zběř osud mstivý –

Žádný z nich nezůstal živý.