Rána zakrytá.

Vnik zrak’ můj v zrádnou duši tvou,

jsem zase sám a sám,

na ránu srdce krvavou

si růži přikládám;

růžičku temně krvavou,

by nezřel nikdo bolest mou,

a tebou pohrdám.

Svým žhavým okem psance znak

v mou vypálila’s hruď,

mou duši halí zloby mrak,

Bůh černý čin tvůj suď;

ať tam neb tam se zatoulám,

na ňadrech rudou růži mám

a perel plný zrak.