RANNÍ HVĚZDY.

Jsou také hvězdy jitra. Jim vstříc já slýchám rád

na všechněch strunách nitra ten mladý akkord hrát.

Noc nahnula se bledá, den už se z mrákot zdvih’ –

a touha moje hledá přec hvězdy v cestách svých.

– Nech snění, věk se chýlí! – výčitka zazebe –

den skutečnosti bílý hvězd nemá pro tebe!

A já přec tak den za dnem vstříc hvězdám musím jít

a nechci v jitru žádném jich sladký minout svit.

To něco hárá ve mně vstříc krásným hvězdám těm

a hřeje přetajemně mé nitro mladým snem.

A z mládí cos mi kývá přes mlhy věků dál

a s mraky zas to splývá, jež život v cestu svál –

a zase z mlh se noří a omládlé jde blíž, –

a něco v srdci hoří, co radost je i tíž –

jak jásot bezejmenný i žal by tam se klad’ –

ó buďte pozdraveny, mé hvězdy, nastokrát!