Ranní kresba.

Jas ptačích písní zvoní mi sluchem,

dech plný vůně rozlit je vzduchem:

v aleji šeré slavně se hlásí

červnové jitro leskem své krásy!

Mha před ním prchá, větvice rosí,

s jásotem však je vítají kosi,

a se rtů vzhůru, nad stromů tíseň

v pozdrav mu letí vroucí má píseň!

Kraj kol už dávno dosnil svou dumu.

Teď stěny jilmů hnuly se k šumu

a jako v moři zeleni jasné

zní to v nich opět a opět hasne,

a jak kdy v háji skřítkové šepcí –

třesou se na nich listové hebcí,

dotknuty rukou tajnou a vnadnou!

Kam jen rty slunce do šera padnou

– zářná hned skvrna ve tmách se třpytí,

tak jako naděj v radostném žití!

Jitro sem svítí; s azurné výše

rozlitým světlem pod stromy tiše

mosaiku zlatou na zemi kreslí...

A kam se s listů paprsky snesly,

tam všady motýl na nich se houpá,

houpá, a hvězdou ke slunci vstoupá!