Ranní modlitba.

Zas na dně moudrosti své nevyzpytné

jsi určil, Otče světla, v světla zdroje,

bych na píď času vhroužil oko svoje,

píď, již zvem dnem, který se bleskem kmitne.

Jak bratrů sta, on v propast věčna slítne,

dá málo radosti a mnohé boje;

v skon jeho až zřít budu, bez úkoje

též nenechá mne v touze nenasytné.

Ať nový bratr, jenž se zvedá za ním,

jak athleta mne najde, do areny

jenž vstoupá vesel s žulovými svaly;

ať víno svěžesti mi stoupá k skráním,

ať cítím, že jsem hoden žití ceny

a chvím se jak zem pod centaura cvaly!