RANNÍ MŮRA

Víš ještě, že ti zářily máky

jako rudé tašky na školní střeše?

Kam jen spěchá dole chvat a tíseň,

když pod víčky se vlní zlátnoucí žito,

když právě na tabulce břidlicové

doskřípal kamínek?

Tekutá, stříbrná řeka tu byla,

olova houstnoucího sražená tíže

je vpuštěna do ulic nyní.

Krásné a tiché je veliké M,

krásné a tiché je zlátnoucí žito,

krásná a tichá je stříbrná řeka,

ale

tabulka má nekonečný rám,

letí po nich vlak,

sípavému dechu nestačí srdce,

do nezírna táhnou se koleje úzké,

sbíhají se v čáry, v pitvorné lámou se runy,

nemají smyslu a konce,

hukot nemá smyslu a konce,

život smyslu a konce,

všechno je houstnoucího olova sražená tíže.